Vlastní příběh

Auto jsem sehnal jako vrak někdy v roce 2009, bylo v dost špatném stavu.

Naštěstí co se týká podstatných věcí kompletní. Motor, kastle, šasí, skoro všechny

kompletační doplňky, výrobní štítek apod. Bohužel neznámá historie.

Některé komponenty již byly zrenovovány- chladič, tachometr. 

Nebyl hned prostor na renovaci, auto bylo uklizeno do suché garáže a zakryto.

Někdy v roce 2011 přišel čas. Bylo vše převezeno do mirkovi renovační dílny a začalo se.

Renovace byla opravdu dlouhá a zahrnovala vlastně úplně celé auto, tak říkajíc do šroubku.

Některé části (blatníky) byly vyrobeny na koleně úplně nové. Některé se ještě naštěstí sehnaly,

byl to větší či menší boj. Rozhodli jsme, že motor nebudeme generálkovat, že se jeví jako dobrý.

Po konzultaci s muzeem v Boleslavi a po identifikaci vozu bylo zjištěno, že mělo originál barvu černou,

byla zjištěna i barva čalounění, první majitel atd. Proto jsme uvedli auto do tohoto stavu. Barva byla

použita tak, jak má být. Lakovalo se šestkrát, acetonovou barvou… Některé díly byly nezachranitelné

a zvolili jsme proto nástřik na neutrální barvu místo pochromování. Nešlo jinak.

Mirek v dílně opět čaroval a v roce 2015 jsme vyjeli a mohli nahlásit hotovo. Odladily se nějaké mušky

a už se jezdilo. Paráda.

Bohužel v roce 2019 nerenovovaný motor kleknul a bylo ještě potřeba přistoupit i tady k úplné generální

opravě. Povedlo se a tak nyní je vše úplně v pořádku, auto jezdí, jak má.

Zajímavosti: auto podle zjištění při renovaci mělo barvu bílou a jednalo se tak velmi pravděpodobně o

typ předváděcího vozu, který zřejmě někdy někdo předělal nebo zkompletoval z více auto do jednoho.

Máme tak na stropě lampičku vnitřního osvětlení nebo bakelitový popelníček na palubní desce.

Museli jsme přidat jeden prvek moderní techniky- digitální ukazatel teploty bloku motoru, protože auto

v teplých dnech má přeci jenom náklonnost k přehřívání.

Přístup do zavazadlového prostoru je přes přední sedačky k zadním, odklopení opěradla zadních sedaček a tam,

ano tam je ten prostor. Když se k němu probojujete!

A samozřejmě, jako každá Liduška, nemáme zadní diferenciál. Stavy vzorků kol na zadní nápravě tomu odpovídají.

Synchronizace rychlostních stupňů není, řadíme pomalu, opatrně a s meziplynem. Brzdy jsou mechanické a lanové.

Auto tedy nebrzdí, jenom zpomaluje. Elektrická instalace je dotována dynamem o 150W na 6V. Nesvítíme, ale mžouráme.

Zachovány jsou i směrovky- tzv. mávátka. Funkční!

Nicméně svezení s motorem 22 koní na 3 rychlostních stupních, cestovní rychlostí okolo 40-50 km/h je samozřejmě

super a nádherné.  K tomu přibrždování auta do zatáček, kdy se zadní kola mezi sebou hádají, je bonus pro cesty navíc.

S autem neděláme dlouhé vyjížďky, šetříme ho. Ale i tak zvládne v podstatě cokoli, pomalu a jistě. Nedělá mu dobře

mokrá silnice a nenaložený kufr.

Určitě je to nejcennější, co ve sbírce je a každá jízda s ní je velkým svátkem a zážitkem.

Posádka se musí přizpůsobit a obléci dobové oblečení. To jinak nejde.